Protektor Kartelové války (29. - 31. 8. 2014)
Akce proběhla poblíž Týnce nad Sázavou, který leží na jih od Prahy. Již na srazu před akcí, jsme se u pivečka domluvili, že pojedeme za Kolumbijský kartel (kartel obstarávající varny drog). Dali jsme si dohromady pravidla a postup našeho počínání. Přibrali jsme k sobě další tři borce, se kterými jsme měli dobrou zkušenost z předešlých cvičení a spolupráce (Peťan, Gimli, Stoupa).
Sraz jsme si dali v 17:15 na parkovišti, odkud jsme měli v plánu do 10-ti minut vyrazit, avšak nám to dokonalý dopravní systém Brna neumožnil, tak jsme vyráželi asi s půlhodinovým zpožděním. Ještě těsně před odjezdem se Martin ujišťoval u Hejkyho a Gimliho, že mají naplánovanou trasu – a prý měli.
Po krásné a rychlé cestě po D1 jsme to zapíchli v první dědině, jelikož Hejky měl naplánovanou cestu ke sjezdu z dálnice a Gimli od sjezdu z dálnice přímo k místu konání. No klasika. Po výměně názorů na nějakém parkovišti kdesi v díře po granátu jsme odpět vyrazili vstříc Kartelovým válkám.
Na místo jsme zdárně dojeli kolem půl deváté večer. Naštěstí jsme se mohli přihlásit na akci až do desáté hodiny večerní, za což jsme byli vděční. Nafasovali jsme mapu a nasměrovali nás, kde zhruba máme tábor. Najeli jsme si s dodávkou až k táboru, kde jsme si mohli pohodlně vybalit, ale situaci nám lehounce ztěžovala tma. Takže jsme odhadem tipli místo, kde leží Kolumbijský kartel, ale přesto se šel Hejky pro jistotu zeptat, jestli jsme správně v Kolumbijském táboře – účastníci sami nevěděli, tak jsme nad tím mávli rukou a řekli si, že se přinejhorším probudíme uprostřed amerického ležení (TF Bogota).
Po tom, co jsme si našli krásné místečko pro stanování, rozdělali jsme si židličky, konzervy, jedli a hodovali, až se z toho maskáče zelenali. Po občerstvení těla, duše a plic jsme si řekli, že si zkusíme bez zbraně projít hlavní silnice (v herní ploše) a zjistit postavení nepřítele. Vzali jsme sebou tři nože. Našli jsme americkou základnu, která nebyla vůbec hlídaná. Tak se Hejky vydal k hlavnímu americkému velení zkusit něco odposlechnout. Stál u jejich hlavního stanu jako píka a nikdo si jej nevšímal. Tak jsme zkusili hledat dobrodružství dál – směr Venezuelský kartel (spřátelená vesnice).
Teprve zde jsme konečně narazili na aktivní patroly. Dohromady asi pět patrol. Ani jedna nás po cestě tam neprohlédla – jelikož máme velmi výřečného velitele – Hanyho. Hlídky nám naše kecy snědli i s navijákem a pustili nás dál. Jako poslední věc na cestě jsme potkali zhulenou ruskou hlídku (byli tak zhulení, že si mysleli, že hrají za Rusko a pak se nás ptali na drogy, které náš kartel mohl mít hotové až po šesti hodinách po vybudování varny a jelikož bylo asi 11 večer a varna nebyla zbudována), plácli jsme se do čela a raději to otočili.
Konečně až po cestě zpátky nás jedna hlídka, kterou jsme cestou nahoru potkali, zastavila a chtěla prohledat. Dopadlo to tak, že nás jen obešli a posvítili na nás baterkami. Kdybychom u sebe něco měli – nenašli by to i kdyby to bylo jen tak v kapse. Tak jsme se vrátily ke stanům, poklábosili a šli spát, že se na velení nahlásíme až ráno.
Ráno jsme se probudili poměrně brzy, kdy už Hejky zvyklý z domu (zasvěcení pochopí) byl už hodinu vzhůru a nervózně stepoval. Posnídali jsme, nahodili vybavení a dali si sraz na silnici vedle tábora. Tam nás nabralo auto a chlapík nám ukázal, kde to začíná být aktivní a hodil nás poblíž první varny.
Při postupu k varně jsme potkali naše další jednotky, od kterých nám bylo řečeno, že s nimi musíme jít zpátky a nahlásit se veliteli. Po cestě zpátky nás opět potkal řidič a chtěli jsme se s ním domluvit, ale četa, která nás vedla zpět, byla nervózní a naléhali, ať se na řidiče vyprdneme a jdeme s nimi. Tak jsme se vyprdli na četu a jeli v autě zpět na velení.
Tam jsme se konečně nahlásili a dostali rozkaz se spojit s třetí – utajenou varnou. Po příchodu jsme kluky vystřídali po noční hlídce a ztvrdli na dalších pět hodin hlídáním perimetru před houbaři, srnkami a liškou. Pak nás stáhli zpět. Dostali jsme rozkaz počkat, až se seskupíme a vyrazíme na předání drog.
O této misi bych mohl napsat i knihu, ale zkrátím to. Rozdělili nás na tři skupiny:
1. levé obranné křídlo
2. pravé obranné křídlo
3. malá skupina s drogami
Dopadlo to tak, že se křídla nějak potulovala kolem a drogová skupinka ve vedení velitele našeho kartelu kamsi zakufrovala. Všichni jsme se takticky slezli na nějakou pěšinku a odborně všichni koukali do mapy a přikyvovali. Velitel kartelu nás otočil a taktickým postupem ,,kačenky, které se ztratila maminka z dohledu“, jsme šli přes šílené kopce k místu předání. Tam to začalo být horké. Američani tam již čekali, předání naštěstí proběhlo a my jsme se pokusili nepřátele zatlačit.
Náš tým, asi jako jediný kdo použil mozek, se rozhodl nepřátelům nadběhnout a pokusit se je napadnout z boku, popř. zezadu. A to se nám povedlo. Byli tak zmatení, že stříleli po sobě navzájem. Povedla se i taková situace, kdy Martin skrytý v křoví zakřičel na skupinku hráčů, za jakou stranu hrají. Odpověděli, že armáda (američané TF Bogota), on jim nato, že mají za sebou Taliban (nevím jestli se spletl, nebo si z nich udělal prdel). To je tak rozhodilo, že se všichni začali namístě motat a rozhlížet s tím že jsme slyšeli samé: Co? Kde? Fakt? A kde je Taliban?
To nás rozsekalo, tak jsme je z milosti rozstříleli. Naše krvelačné opojení ukončil fakt, že se nám nepřátelé dostali do zad a do boků, kde jsme měli zato, že za námi stojí celé naše armáda a hlídá si sektor – nevíme jak se jim to povedlo, ale byli jsme poslední, kdo se tam bránil. Hrdinně jsme bojovali do posledního muže, ale marně. S velikými pochybnostmy o schopnosti našeho kartelu a hlavně velení jsme se vraceli do tábora, kde jsme si odpočali a poobědvali přičemž jsme sledovali, jak většina hráčů akci vzdává, balí se a odjíždí.
Chvíli jsme nad odjezdem taky přemýšleli, ale rozhodli jsme se akci dát ještě šanci. Dostali jsme nový rozkaz. Měli jsme se opět přeskupit a dobýt křižovatku a podpořit třetí varnu, jež byla po prvních dvou dobytých varnách v obležení. Vyrazili jsme již při západu slunce. Zasekli jsme se ještě před křižovatkou, kde byla hrstka američanů zakopaných v hustém lesíku a prý měli i noktovizory. V převaze se nám je podařilo vykousat ven, ale dva zůstali. Obsadili jsme tedy křižovatku a zbytek šel podpořit varnu. Čekali jsme, jestli se zbylí dva nepřátelé vzdají, nebo se pokusí prostřílet ven, ale marně. Byli jsme tam asi necelé dvě hodiny, když v tom začali procházet davy lidí. Nakonec to byli naše jednotky, které to buďto vzdali, nebo byly poraženy – těžko říct. Vzdali jsme to po nějaké době taky. Vrátili se do tábora, najedli se, dali po pivku, pokecali a šli spát.
Druhý den jsme se pobalili a vyrazili směr Brno. Cestu zpět nám znepříjemnil hustý déšť, takže jsme asi 30% cesty driftovali na vrstvě vody, která nestíhala z naší moderní dálnice odtékat, díky tomu došlo k hromadné nehodě a naše skupina zůstala stát v několikakilometrové koloně asi dvě hodiny.
Zůčastnění: Hany, Valis, Hejky, Vláďa, Gimli, Peťan, Stoupa
Klady:
aktivní transport
komunikace s velením
večerní žranice
Zápory:
nedomyšlený průběh hry
mrtvé body
(ne)schopnost velení kartelu